Peprník, předchůdce perníku aneb jak se do sladkého pečiva dostal pepř

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak dostal perník své jméno? Voňavý chléb s medem měli péct již starověcí Egypťané. Možná právě díky úzké vazbě na Blízký východ se do této pochoutky začal přidávat i pepř. Postupem času se toto pečivo dostalo až do Čech, kde se mu dle pepřové chuti začalo také tak říkat. 

Jak se z původního peprníku stal postupem času perník

Zatímco dnes vnímáme perník jako sladkou pochoutku, kterou nekonzumujeme tak často, dříve se jednalo o pokrm konzumovaný téměř každý den. Jeho pečením se zabývali specializovaní řemeslníci nazývaní jako koláčníci, mazanečníci či caletníci. 

Původní receptura perníku se skládala z mouky, medu a pepře. V dobách renesance se dokonce pekly tak silně opepřené perníky, že se používaly coby ekvivalent k dnešním pivním pochoutkám. Jejich palčivost totiž zvyšovala žízeň a tak se servírovaly v putykách, aby toho hosté co nejvíce vypili.

Perníkové koření je dodnes mírně opepřené

Pepř je součástí perníkových koření i dnes, ovšem v podstatně menší míře. Ve směsích, které jsou často tajemstvím každého z výrobců, jej většinou doplňuje hřebíček, skořice, fenykl, anýz, nové koření, badyán, kardamom a muškátový oříšek nebo květ.

Je zajímavostí, že tato koření mají na tělo podobně příznivé a léčivé účinky často spojené s trávicím ústrojím. Ostatně ne nadarmo byl dříve peprník využíván coby prostředek, jak se zbavit nejrůznějších parazitů sídlících v žaludku a střevech. Tyto časy jsou však již dávno pryč a perník je dnes pochoutkou, která provoní každé Vánoce, bez které se neobejde žádná pouť a která vykouzlí úsměv na tváři každého dítěte.